Představte si všechny vědomosti světa, vynásobte je třikrát a získáte internet. Je těžké si to představit. Internet je bezedná díra, která do sebe pohltí vše, co nasdílíme a už se toho nezbaví. Zkusí-li člověk zadat do vyhledávače slovo strach, vyjede mu přes šestnáct milionů výsledků. Zdá se to jako obrovské množství, přitom běžnému uživateli internetu ukáže systém pouhých deset procent všech online záznamů.
Internet je jako ledovec.

Pouhých deset procent je při člověka viditelných, těch zbylých devadesát procent leží skryté pod hladinou.

Jak je to možné? Ne všechny záznamy jsou veřejné. Je potřeba mít speciální povolení či zaplacený přístup, aby se k nim člověk dostal. Stejně tak existují soukromé odkazy, které běžný uživatel neotevře. Většinou se k nim totiž ani nepřiblíží, nemá jak. Specialisté si je posílají soukromou poštou.

Internet je navíc vybaven schopností, díky které uživateli ukáže ty odkazy, které by pro něm mohly být užitečné. Zjišťuje to pomocí identifikace IP adresy počítače, který je k internetu připojený, a povolenými cookies.

Nejedná se o sušenky, i když zvyk s nimi spojený dal tomuto jevu termín. Ve Velké Británii bylo zvykem podávat návštěvě na uvítanou její oblíbené sušenky pro vytvoření příjemnější atmosféry. Cookies v počítačovém světě jsou to malá množství dat, která se přenáší mezi jednotlivými servery a počítači. Díky těmto datům internet zobrazí informace podle uživatelových předešlých preferencí.

Pokud toužíte po větším informačním obzoru s relevantními informacemi, můžete si zaplatit přístup do profesionálních databází jako EBSCO nebo Francis&Taylor.

Je to ale poměrně drahá záležitost. Mnohem jednodušší je proto spolupracovat s knihovnami, které často mají přístupy zaplacené.
Internet je obsáhlejší, než si většina z nás umí představit a my si jen můžeme domýšlet, co vše se dá dohledat. Nic však není zapomenuté. Jakmile se jednou něco na internet dostane, už to tam také zůstane.